0_rodina

Když druzí rozhodují o tom, kdo jsme…

Když je rodina založena na hierarchickém modelu a funguje jen prostřednictvím striktních pravidel a nepřiměřených rolí (dle Virginie Satir, klíčové osobnosti moderní rodinné psychoterapie).


Po mnoho a mnoho generací je výchova v rodinách výrazně hierarchická. Rovnováha je pak nutně udržována prostřednictvím nepřiměřených rolí. Někdo musí být dominantní. Někdo musí rozhodovat, někdo se musí přizpůsobit. Někdo musí být obviněn. Lásku si musím zasloužit.

Učíme se od svých rodičů a ti zase od svých. Bereme chování rodičů jako směrodatné. V dětství jsme ti podřízení, ti druzí rozhodují o tom, jak myslet, co dělat nebo jak se cítit. To si neseme do dospělosti. Necháme druhé, aby rozhodovali o nás, dokonce je necháme řídit to, jak se cítíme.

Jako děti v hierarchické rodině vnímáme, že není dobré vidět, slyšet, cítit, ptát se nebo komentovat. Nemáme prostor pro vyjádření. Nemůžeme se projevovat, potlačujeme svoji přirozenost.

Přebírám také nerealistická očekávání svých rodičů. V nich pak pramení marná touha po dokonalosti.

00_rodina_ilu3

Když rodina funguje na nefunkčním principu

V dětství si osvojujeme nefunkční vzorce rodiny s restriktivními pravidly, které potlačují individualitu každého jednotlivce. Často jsou tato pravidla skrytá, přesto/právě proto se nám vrývají hluboko do podvědomí. Omezují svobodu a jsou instrumentem ke snížení sebeúcty a schopnosti fungovat. Jako břímě si je neseme v podvědomí po celý život.

Hierarchický rodinný model v nás vytvoří program, že změně se musíme bránit. To v dospělosti omezuje náš osobní růst. Opakujeme negativní vzorce chování, lpíme na negativních postojích.

Udržujeme nefunkční model rodiny, založený na potlačování individuality, přestože jsme v něm nespokojeni. Můžeme pak na sobě pozorovat chování vlastních rodičů, marně se snažíme s tím něco dělat. Ale jde to.

Když chceme změnit něco, co nám ubližuje

Každý člověk má vždy k dispozici vše, co potřebuje pro svůj růst a zdravé fungování. Proces změny je vždy možný. Naše minulost nám nemusí být zátěží.

00_rodina-ilu-pam

ÚCTA KE SVÉMU ŽIVOTU, VĚDOMÍ VLASTNÍ HODNOTY A SEBELÁSKA

To jsou ingredience šťastného života.

Klíčem ke změně svých podvědomých vzorců chování, svých postojů a fungování v rodině je sebepřijetí. Sami si můžeme vybudovat zdravé sebevědomí, které nepotlačuje naše přirozené pocity. Můžeme změnit své postoje z negativních na kladné. Můžeme se naučit lásce.

Změna je možná, ale člověk musí chtít. Znamená to převzít odpovědnost za svůj život.

Také jako rodiče musíme pochopit, že děti jsou našim zrcadlem. Pokud budou spokojení rodiče, budou spokojené i děti. Děti odrážejí to, co pozorují ze svého okolí, nejde jenom o to, co vidí, ale také o to co cítí. Postřehnou i ty nejjemnější projevy, dokáží zachytit i ty nejniternější pocity. I proto stojí za to změnit své postoje a naučit se žít v lásce. Pak ji budete moci předávat i svým potomkům.

Tento text byl inspirován myšlenkami Virginie Satir, klíčové osobnosti moderní psychoterapie, zakladatelky rodinné psychoterapie a humanistické psychologie, která je založená na přijetí vlastních pocitů a zkušeností.

Virginia Satir je mj. autorkou Knihy o rodině, knihy Terapie rodiny aj. Ve své terapii využívá i meditace (Já jsem já), je autorkou Modelu růstu osobnosti.

INSPIRACE/ZDROJ Virginia Satir

Líbí se? Bude článek užitečný i ostatním? Pošli ho dál:

facebooktwittergoogle_pluspinterestlinkedinfacebooktwittergoogle_pluspinterestlinkedin


Já jsem já, sebeúcta, sebevědomí

Já jsem já

Meditace pro sebepřijetí dle Virginie Satir

Mohla bych projít všechny kouty světa, stejně bych nenašla někoho úplně stejného jako jsem já sama. Všechno, co jsem a co vytvářím, je jedinečné. Je to mé, je to součástí mojí cesty. Meditace…


Osobní růst

4 principy růstu osobnosti

Model růstu dle Virginie Satir

„Ty jsi ta, kdo rozhoduje o svém životě.“ Všechny principy, celý text…


00_osho_kvet

Jak kvete láska?

Osho, jeho meditace, rozprava o tom, jaký vliv mají rodiče na děti, jak důležitá je vděčnost a odpuštění. Je to také návod na to, jak objevit svoji jedinečnost, jak si sám sebe vážit, jak mít sám sebe rád a poznat bezpodmínečnou lásku. Přejít k meditaci…


0_detstvi_aldort

Proč dítě tvarujeme podle svých měřítek?

Po staletí jsme děti trestali. Ubližovali jsme jim. Mysleli jsme si, že když jim ublížíme, budou se chovat lépe – někdy to také dělají, ale ze strachu. Výsledkem je pouze to, že dospělí si z dětství nesou emoční jizvy. Celý článek…


0_emocni-inteligence

Jak vypadá škola emocí?

Rodinný život představuje první a nejdůležitější školu emocí. Opakované vzorce chování ze strany rodičů se ukládají do psychiky mnohem hlouběji, než si připouštíme. Jsou základem citového vztahu k sobě i ostatním, který pak ovlivňuje celý náš život. V rodině se učíme, co si myslet o sobě, a také o svých emocích. Učíme se, jak na ně reagovat a jak je projevovat.

Emoční průprava je klíčem pro úspěch v životě, ale často se nám ji v dětství nedostává. Celý článek…


VŠECHNY ČLÁNKY: DĚTSTVÍ A VÝCHOVA, LÁSKA/SEBELÁSKA, SEBEVĚDOMÍ

O ČLÁNKU
Název:
Když druzí rozhodují o tom, kdo jsme…
Shrnutí:
Když je rodina založena na hierarchickém modelu.
Author:
www.
Sladíčko.cz
s láskou
Když druzí rozhodují o tom, kdo jsme…
5 (100%)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>